2.Kapitola-Nejnudnější večírek

11. června 2016 v 14:01 | AllieAnnie |  Modlitby
Ahojte! Mám tu další díl mého příběhu. Velmi mě baví tohle psát, takže jsem se rozhodla, že budou více příběhů a sem tam nějaký ten normální článek. :)


Jestli jste někdy byli na nějakém večírku a hrozně jste se tam nudili, asi budete vědět o čem vám budu vyprávět...Když mě máma poprvé donutila jít na večírek (Poprvé a naposled) mi slíbila, že nechá opravit můj počítač. Už ho mám rozbitý dva týdny a několikrát jsem Kevinovi říkala ať ho opraví, ale on si myslí, že na něm trávím až moc času, což není pravda, protože na něm dělám úkoly a svoje animace. Je to můj koníček...No a kdo by neodmítl nabídku, že mi někdo opraví počítač.
Ale je tu strašná nuda. Všichni se tu baví a já jediná sedím v hrozně pohodlném křesle a jím dobré koláčky. Dům v kterém jsme s mámou a vlastně skoro celou rodinou, je úžasný. Když jsem sem přišla, všechno jsem si to tu prohlídla, kromě místnosti kam se nesmí. Je to tu velké, ale já stejně trávím nejvíce času v takovém "saĺónu" kde ženy a moje máma popíjí alkohol a já jím krásně nazdobené perníky a koláčky.
,,Nechceš si jít zatančit, Smile?" ptá se máma.
,,Blázníš! Já a tančit? Mámi! Já netančím. Koukni na mě, jsem tlustá!" odsekla jsem drze.
,,Neblázni. Jseš akorát," uklidňuje mě máma.
Já jenom odfrknu a zase sedím a koukám na krásně vymalovaný pokoj. Nacházím se ve svém světě a opakuju si slovíčka z francouzštiny a cizí slova z biologie.
Po chvilce se máma zakucká.
,,Mami! Přestaň pít. Přece víš, že máš problémy se srdcem a dýcháním!" upozorním jí. Máma prodělala dva infarkty a musela mít několik oprací a také vyrůstala v rodině, kde hodně kouřili a máma měla velmi silné astma a teď má hodně velké problémy.
,,Jako kdybych to nevěděla, Smile!" zakuckává se máma, protože vedle kouří.
,,Mámi! Pojďme domů! Je tu nuda!"
,,No jo!"
Máma se rozloučí se všemi a jdeme ven, protože si máma nevzala prášky. Říkám si, že by si na to měla dávat pozor.
,,Nadechni se, mami," říkám.
,,Já vím, jak se dýchá!"
,,No jo, ale dělám si starosti. Neměly jsme tam chodit. Teď budeš celou noc kašlat."
,,Hmm...Asi jo..."
Stejně mámu obejmu. Dělám si o ní hodně velké starosti a máma si to neuvědomuje, že je hodně nemocná a že to může ohrozit její život a ještě k tomu, že je těhotná!
Dorážíme domů. Doma je Kevin, Will, Jack a Song. Song si kreslí a kluci koukají na fotbal. O ten se s mámou nezajímáme. Donutím mámu, aby šla do postele a sama jdu do pokoje a usínám. I když slyším mámu kašlat.

To je vše! Snad se vám to líbilo, i když je to teď docela nudné, ale slibuji, že za chvíli to bude více zajímavější!
Mějte se hezky!
AllieAnnie
 

1.Kapitola-Seznámení

8. června 2016 v 17:09 | AllieAnnie |  Modlitby
Ahojte! Mám tu pro vás nový a první díl mého příběhu-Modlitby. Tohle je jenom seznámneí, proto to bude kratší. Chtěla bych jenom upozornit, že se vám možná první díly budou zdát nudné, ale z těch nějak poznáte o co se jedná. Takže přeji krásné čtení!

Jmenuji se Smile. Ano, správně. Je to trochu divné jméno, ale máma miluje hudbu, proto se jmenuje Melody. A tak nechala své děti pojmenovat, co cítí při hudbě. Například já: Jsem Smile, to mámě přináší úsměv na tváři při poslechu hudby. Dále malá Song, no prostě píseň. A po té je tu miminko, které se ještě nenarodilo, a jmenuje se Joy, radost při hudbě. No a potom mám ještě dva bratry-Jacka a Wiliama. Ha ha, ty máma nějak zanedbala. Možná to jsou jména oblíbených zpěváků. To já nevím, a je mi to vlastně jedno.
Je mi třináct let. Song je pět. Wiliamovi je osm a Jackovi je šestnáct. Máma byla velmi mladou mámou. Boužel se s mým tátou rozešla, když se dozvěděla, že čeká další dítě a tátovi to připadalo, že se máma zcvokla, když má páté dítě. Připadalo mi, že to mámě bylo jedno, protože se za několik týdnů dala dohromady s Kevinem-mým nevlastním tátou. Kevina nesnáším! Vlastně nikdo z mých sourozenců. Abych se mu vyhla, zamykám se v pokoji s je mi ukradený jestli mi vynadá nebo ne.
Vlastně tohle není celá rodina. Bydlíme ještě s tetou, která se k nám odstěhovala, protože dřive bydlela ve městě, tam měla přítele, ale on se s ní rozešel a teta je teď v depresích a máma jí vzala pod svá křídla. No a dále je tu babička se svým přítelem, kterého mimochodem taky nemám ráda, protože mi připadá, že se chová jako úchyl. Naštěstí ne ke mně, ale spíš k babičce, ale ona si to neuvědomuje, protože je až po uši zamilovaná a s tím já nic neudělám. Máma to s ním taky nevydrží.
Máma je vlastně pro mě osoba s kterou si nejvíce rozumím. Nemám ani moc přátel. Jenom kamarádku Sydney ze školy a taky pár holek ze třídy, ale ty nepovažuji za opravdové kamarádky.
Nakonec chci říct, že bydlíme v rodinném domě v jedné klidné ulici, kde to zbožňuji, protože máme spoustu zvířat. A blízko je park. A mně osobně patří retrívr Ben a kočka Persie.

Tak to je vše.
Snad se vám líbil díl
Mějte se!
AllieAnnie

Můj plán na spokojený život

30. května 2016 v 19:24 | AllieAnnie |  Téma Týdne
Řekla bych, že vlastně odmala žiju docela spokojený život. Až na pár nehezkých zážitků, je to velmi dobrý život. A proto mě napadlo, abych si takový život mohla dopřávat stále, tak jsem si navrhla, jak bude ten můj život vlastně pokračovat. Ano vím, že ne všechno se vyplní, ale snažit se o to můžu, stále. stále a stále a něco podobného se dokonce stát může...
Jako první jsem začala přemýšlet o střední škole. Na jakou bych vlastně chtěla jít? Mám docela plány, ale mám přece ještě dva roky. Docela jistě vím, že by to měla být jazyková škola. Moc bych si nepřála být na gymplu. Já vím, že se toho hodně naučíte a potom si vlastně můžete vybrat kdejakou školu. Ale mám na to, abych to zvládla? Sice teď se mi daří, ale nikdo neví, kde se to zvrtne. No prostě gymnázium ne. Jenom kdyby to byla poslední šance a nebo kdybych nevěděla na jakou školu chci jít.
Asi každý bych řekla, že když odmaturuje, chce si dát pauzu tak rok, maximálně 3 roky. A někam si zajet do zahraničí, aby jste se rozšířili, ty své vědomosti, nebo si vylepšit jazyk a nebo prostě jen tak na dovolenou. Přikláním se k tomu, že bych tam jela s nikým, protože můžete vzít svoje peníze a dát je dohromady a nestresovat se tolik o finance. Nejlepší by asi bylo kdybyste rovnou zůstali tam kde jste.
A jakou bych vlastně chtěla vysokou? Mám tři návrhy. Jeden je na učitele a to přesně zeměpis, jazyky, biologie a čeština nebo podle toho v jaké bych byla v zemi. Druhý návrh je, že vystuduji lékařství, ale to je podle mě těžké, ale i tak bych chtěla. Aspoň ukážete, co je ve vás a že něco v té kebuli máte. Po té bych chtěla vlastně docestovat až do těch nejzápadnějších koutů světa a tam léčit lidi, kteří to nutně potřebují. Jistě bych se přidala k nějaké organizaci, která toto podniká. No a ta třetí je, takový směs jazyků a zeměpisu. Přesně nevím jestli se něco takového děla, ale prostě bych chtěla procestovat svět. Sice si asi vůbec nevidělám, ale něco si najdu. Abych ještě dodala, že bych chtěla vystudovat více škol, protože v dnešní době je to tak, že čím jste chytřejší, máte více možností na práci, atd...
Moje plány v založení rodiny je velmi jednoduché. Tak tři děti a manžela s kterým se nerozejdu po pěti letech, protože si neumím představit, jaké by to bylo pro děti, protože se moji rodiče nerozvedli, protože nejsou ani vdaní, ale pořád jsou spolu a já si to nedokážu představit...Ani nevím v kolik bych chtěla děti. Ten věkový průměr je čím dál větší a ještě k tomu vystudovat tolik škol...
To bude těžké, ale doufám, že aspoň jedno se vyplní a ten spokojený život bude pokračovat dále!
Tak to je vše! Mějte se!
Kdyžtak zanechte komentář.
AllieAnnie
 


Jaké by to bylo kdyby jsme žili pozpátku?

26. května 2016 v 17:39 | AllieAnnie |  Jiné články
Ahojte!
Právě jsem přemýšlela nad tím, co bych měla napsat na článek. A jako inspiraci jsem koukala na bývalá Témata Týdne. Když máte blog tak dva roky, tak to téma určitě znáte...

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo, kdyby jsme žili pozpátku? Já jsem nad tím uvažovala a řekla jsem si, že by to byla úplná blbost a hlavně by to nedávalo žádný smysl.
Přectacte si, že se narodíte a bude vám třeba devadesát víc či méně. A když nad tím budete přemýšlet, řeknete si, kolik je rodičům? Velmi by mě zajímalo, kolik by jim bylo...Museli by vás mít tak v sedmdesáti, kdyby vám bylo devadesát.
Bylo by docela deprimující, že by jste věděli, kdy umřete. Vždyt´nemůžete umřít v mínusu...A dožijete se třeba jenom těch osmdesát. Jak znám sama sebe. Vím že bych hned začala počítat, kolik let, měsíců, týdnů, dní, hodin, minut a sekund. Prostě kdy přijde můj den a už nebudu na tomto světě...
Další blbost, co by tu byla, že by jsme v těch třeba osmdesáti byli hrozně chytří a postupně by jsme stárli. Zajímalo by mě, jak by to vypadalo a co by to udělalo s lidstvem.
Co my víme? Třeba vybuchne Země z toho zmatku a houby platný s tim Marsem. Na ten se můžeme vybodnout, protože jak by jsme hloupli a přiznejme si, že to trvá než vynaleznete, jak doletět na Mars, by jsme zapomínali, jak vytvořit tu raketu na ten Mars nebo kam by jsme to letěli. Vlastně by to bylo docela jedno, když nemáme šanci.
A ted´mě napadlo. Vypadal by vesmír jinak nebo stejně? Podle mého názoru by bylo všechno vzhůru nohama a možná by jsme touhle dobou byli ještě s IQ jako neandrtálec...

Tak to je všechno z dnešního článku a klidně mi pošlete o čem bych měla psát příště.
Snad se líbilo.
Když tak zanechte komentář!
AllieAnnie

Krátký článek na úvod

23. května 2016 v 16:51 | AllieAnnie
(Vůbec nevím, co bych měla napsat na úvod, ale pokusím se...:D)

Takže ahoj!
Tohle bude hrozně krátký članek, jak jste si mohli přečíst z názvu, ale pokusím se Vám přiblížit, o čem bude blog, o čem budu psát, co ode mě můžete očekávat, atd...Prostě to základní.
Nejedřív bych chtěla napsat, co najdete na blogu.
Hrozně mě baví psát příběhy! Takže když se budete nudit, můžete zajít na můj blog a něco pěkného (doufám, že je to ěkné!) si přečíst. Já už měla i před rokem blog, takže nějak vím, jak to zde chodí a proto budu psát Téma Týdne, protože některá témata jsou zajímavá a hrozně ráda se rozepíšu i když píšu něco tak já to mám ve své kebuli vymyšlené, ale potom začnu psát, mám tři řádky a nevím jak dál. To znamená, že nečekejte moc dlohé články ohledně jiných témat, než jsou příběhy.
Potom zde najdete nějakou galerii obrázků. Můžete si do komentářů psát, jaké obrázky by jste chtěli vidět na blogu a nebo o čem mám psát.
A další články mě snad napadnou někdy jindy a budu psát i o ničem jiném.
Tak to je včechno!
Mějte se!
AllieAnnie :3

Kam dál